Neznám to.

Souvisí to s nedávnou debatou o tom, že se v takovém prostředí necítím, protože nevím, co a jak se dělá nebo nedělá. Tohle je jedna z těch mnoha situací.

Byli jsme v ubytování se společným bazénem 3x, jednou jsme měli AI, tam lehátka byla, to druhé byl "panelák s byty" s bazénem, a třetí byla "vesnička" se společným bazénem. U moře v jednom případě byla lehátka placená, ale i když nás bylo 6, měli jsme nárok jen na 2. V druhém případě dost dlouho trvalo, než jsme si troufli lehátka využít, protože informace, jak to s nimi je, nám prostě chyběly . V jednom byla lehátka volně, ale nikdy nebyla plná, vždy jsme si, i když nás bylo 6, brali jen 2. Mně navíc lehátka nevyhovují, nedokážu ležet na zádech (ani polosedět) a vadí mi jejich "vachrlatost" (prostě je to plast a já mám strach, že pode mnou praskne ), tak si na ně nechci ani sedat.

Když jsem byla malá, jezdili jsme k Baltu a vozili si tam ohrádky proti větru. Ohrádku jsme první den postavili, poslední den zbourali, 14 dní byla na stejném místě. Kromě toho, že to chránilo před poletujícím pískem, každému to vyhrazovalo jeho osobní prostor. Na pláž mohl přijít kdokoliv, byly tam takové zamykací budky, nikdy jsem nezjistila, jestli soukromé nebo k pronajmutí, ale občas je někdo jako ta lehátka používal. Do budek ani do cizích ohrádek se nelezlo, pokud někdo přišel a neměl ani jedno, prostě sebou plácl někde na písek. Pláže byly dostatečně velké, aby se tam mohli lidi válet, hrát petanque na pískových drahách, stavět písečné sochy, hrát volejbal, a do stanu to bylo 20 - 50 metrů, takže lidé pořád přicházeli a odcházeli, jak se jim hodilo. Jako dítěti mi to plně vyhovovalo, teď už se po zemi válím nerada, tak nevím, jestli by se mi to tak ještě líbilo. Ale už jsme dlouho nikde takhle nebyli.