nevim, nevim (hlavně, jestli to psycholog dešifruje)

mé klientské zkušenosti s psychologií jsou veselé
1) někdy na gymnáziu, kdy už mi obvoďačka odmítala psát omluvenky, pán nevábného vzhledu se ptal především na to, jaký vedu sexuální život
(mně bylo 16-17 let)
2) něco jako manželská krize, kterou já jsem necítila, ale MM (z vědecké rodiny) to navrhl. Jako jo, přetlumočili mi některé jeho tísně, které jsem si neuměla představit (co mám s tím dítětem dělat, když ona někam odběhne ), on to ale pokládal za marné, dostali jsme se z toho.
3) byla jsem dlouho bez práce, měli jsme finanční stres, ráno jsem se vzbudila a bylo pro mě nepředstavitelné, že vstanu a otevřu okno, psycholožka mi doporučila panáka místo AD, jsem jí za to vděčná.
4) manžel byl fatálně nemocný, všichni mi říkali, zajdi si někam, to nevydržíš, zašla jsem si, něco jsem říkala, paní ohromeně mlčela, pak jsem se zeptala "co by jste dělala vy?" řekla " to, co vy", blbý bylo, že jsem byla finančně na ráfek a ona chtěla 1000,- Kč, poslala jsem jí je, ale v tehdejším transu jsem přiřadila blbou banku, upomněla mě v nejtěžší dobu, kdy jsem fakt počítala stovky.
5) Psycholožka mého umírajícího manžela, co mu nabídla kafe (miloval kafe, ale nemohl polykat, zdvořile odmítl), tak si ho s chutí dala sama (vonělo, to z hlavy nikdy nedostanu)

No a zlatýho bludišťáka vyhrává psycholožka, která vyjádřila předpoklad, že mého syna, který se odmítal účastnit plavání (svlíkat se před holkama, je tlustý) někdo znásilnil v bazénu, to fakt nechceš.

Pak ještě nějaké drobnosti bez literárního efektu (blicí strašidýlko pro dítě, co odmítá být ve školce apod, nic zajímavého.)

Tak možná ten obor má budoucnost, ale hodně, hodně dalekou