"Dcera si mi stěžovala, že ji jednou úča v jídelně nutila vzít si lžíci ke špagetám, ptž správně se to prý jí takto a nedala pokoj, dokud si ji nevzala"

za mého dětství se v jídelnách a táborech špagety lámaly. Nenáviděla jsem to a nikdy jsem nepochopila, proč se to dělá, protože pak byly krátké na to, aby se daly namotat, ale příliš dlouhé na to, aby držely jen nabodnuté nebo nabrané na vidličce. Takže stejně všem padaly.

Podobně jsem nechápala, proč se nám dětem dávaly pomeranče přepůlené. Jaká byla představa, že to máme jíst? Oloupat si tu půlku? No to byl člověk zaprasenej jen na tu půlku šáhl. Lžička se zoubky, aby se to dalo vykotlat, nebyla. Ještě by se to dalo, kdyby ta půlka byla ještě naříznutá od obvodu ke špičce, pak by se to dalo otočit naruby a sloupat měsíčky. Ale to nebylo a tupými noži z jídelny se to takhle naříznout nedalo. Takže by mě zajímalo, jak jsme to správně měli jíst. dneska bych zašla za vedoucí jídelna a zeptala se jí. TEnkrát by mě něco takovýho samozřejmě nenapadlo.