Mě tam dost vyděsily ty matematický výklady, speciálně kauza "koláčový graf". Ředitelka nakreslí kruh, který rozdělí na osminy, vyšrafuje dvě z nich a položí geniální dotaz "kolik to je?". Vrabčákova odpověď "no dvě" je naprosto pravdivá.
Další genialita byla "dvanáct a půl a dvanáct a půl je dvacet pět procent ze sta, takže jedna čtvrtina". Strašný, nesrozumitelný, splácaný tvrzení, možná se ta příslovečná určení a vztahy mezi větnými členy měla naučit spíš ta ředitelka. Nesmírně mi vadí, když učitelka ječí, že na otázku "kolik je součet úhlů v trojúhelníku??" jí drzoun žák odpověděl "tři"....měl přece vytušit, na co se pedagožka ptá.
Ještě k seriálu - být Pelánovu manželkou, už jí nejsem. On ví, že na mrtvou žákyni je lepší zapomenout, on to přece udělal (to určitě),život jde přece dál...on ví, že ona s tím Parkinsonem děsně nadělá, v práci by jí bylo fajn, nejde přece o to, jak před tabulí vypadá...on ví, že si za to stejně může sama,...Prostě bych nedokázala být tak nad věcí, nenávidím chladné odmítání.