Určitě je skvělé začít s jazyky brzo, ideální dvojjazyčná výuka v rodině, což bych ovšem viděl jako řešení u rodilých mluvčích, tj. rodiče každý jiné národnosti. Ne konverzovat s dítětem svojí angličtinou, i když třeba někdo si myslí, že umí. I dítě ve školce ale může sledovat nějaké anglické filmy, úměrné jeho věku a tomu bych se nebránil

U mladších dětí bývá problém, že gramatiku moc chápat nebudou. Ani v češtině neznají ty pojmy. U přímé metody, tak pak je otázka, jestli konverzují s českou paní učitelkou, která na 1. st. má hlavní specializaci jinou a agnličtina je vlastně vedlejší obor, pokud vůbec. Výuka tu bývá typicky dosti pomalá. Přitom je-li školní dítě dáno do cizojazyčného prostředí, tak se chytí a za rok v jazyce normálně konverzuje. Asi nezná vše, ale domluví se. Čím mladší dítě, tím lépe toto zvládne, to ponoření do prostředí.

Já zažil na zš 2 roky školní výuku němčiny. V lekci vždy kolem 10 slovíček, gramatika minimální. Celkově více slov, protože např. číslovky, to bylo v rámci gramatiky. Texty velmi krátké. V 8. třídě trošku gramatiky, které jsem tehdy moc nehověl, jiná učitelka, předtím ten učitel spíš zkoušel ta slovíčka. I když dnes bude asi lepší přístup, trošku více slovní zásoby i gramatiky, tak to nejspíš není taková sláva. Děti nesmíme přeci přetěžovat. Navíc, ta látka se obvykle probírala, co se učilo. Nezkoušelo se z celé učebnice, ale tak lekci, dvě dozadu. Průběžný systém, kdy se zapomíná to minulé. U málo intenzivní jazykové výuky je toto problém. Má svoji cenu u dětí, ve smyslu, že z dětství mnohdy si člověk pamatuje celý život. Pokud se tehdy ovšem naučil důkladně. Ale tímto tempem by se jazyk nenaučil nikdy, myslím na použitelnou úroveň. Děti by měly umět anglicky mluvit z každé zš a na sš se už učit další jazyk.