Většinou zvládám, zvlášť teď k stáru. Ani jako mladá jsem tedy neječela, neb jsem povahy mírné a křičím jen výjimečně, spíš záměrně - ne v afektu.
Ale stává se mi v nějakých oslabených obdobích, dnech, že nereaguju vůbec, protože jak píše Sloni spotřebuji veškerou sílu na nerozbrečet se.

Podomní prodejce a telefonisty vyprovázím slušně, ale rychle. "Průzkumy" někdy absolvuji, když mám čas a povídací náladu. V zaměstnání bývám většinou v naprostém klidu, pokud už mě něco štve, jdu do klidu o to víc.
Pubertu měly děti v pohodě, víc mě vytáčela batolata, ale na ty celkem nemá smyl křičet (na puberťáky asi taky ne).

Vztahově... no nejsem fakt hádací typ.