lelo,
já mám pocit, že vlastně trochu v reklamě žiju, před 30 lety by mne nenapadlo, ani ve snu, že se budu mít takhle dobře a mít možnosti, jaké mám.
a z nebe mi to samo nespadlo, je za tím spousta práce

ráda cestuju a kupuju si hezké oblečení a ráda sedím v kavárně
taky ráda štípu dříví a pěstuju kde co na zahradě - jenže naštěstí je to zatím tak, že když nenaštípu, tak pustím tepelné čerpadlo a když nesklidím, tak zajdu do lidlu.

necítím se být lepším člověkem ve verzi s hráběma na zahradě, jsem úplně stejný člověk i ve verzi ve vídeňské kavárně, pořád jsem to já

chudoba a dřina žádné osvícení a dobro nepřinesou - zkusila jsem oboje, můžu srovnávat a proto se mi nelíbí řeči o zpovykanosti, dobře si pamatuju marast normalizace, v jakém jsem vyrůstala