Je zajímavé, že třeba u matematické olympiády, Klokana, Pangey apod. je času habaděj, vesměs všechny děti to stíhají. Dříve, dokud nebyl Cermat, bylo také času dost. Přijímačky Cermat, kdy děti mají dvě tři minuty na příklad a nemají šanci při špatném výpočtu ještě výpočet opravit, mi šťastné nepřijdou. Velkou roli tam hraje stres, to ten čas přímo požírá.
Mě už je to nějak jedno, děti už na gymnáziu jsou, ale pamatuji si, jak je ten nedostatek času limitoval a trápil během přípravy. Syn stejně nestihl poslední příklad, dcera dokonce dva příklady, přitom celé studium na nižším gymplu a teď i na vyšším gymplu má samé jedničky, je úspěšná v olympiádách jazykových a fyzikální i na úrovni vyšších kol. Prostě jednoznačně na gymnázium patří a přitom nebyla daleko od toho, aby se tam kvůli nedostatku času nedostala.