Dobro, já právě žiju v iluzi, že ošetřující lékař těžce nemocných lidí má i empatii, i čas, nechci o ní přijít.

A myslím si, že stran etiky prodlužování života za každou cenu už se též cosi vyjasnilo i na tradičních pracovištích.

Oba mí rodiče zemřeli na rakovinu, otec před 20 lety a bylo to strašidelnější než letos maminka.

Co se týče "smiřování se", o tom všichni víme prd, to si každý musí zkusit sám.
Nicméně nacházím jistý smysl definování paliativní péče jako oboru v tom, že se smrt vrátí do života, tedy domů, je to možná daleko větší téma než domácí porod.