den co den, každou chvíli, neustále po mně někdo něco chce, někdo na mne mluví, vyžaduje mou pozornost nebo musím svou pozornost věnovat něčemu... strávit týden tím, že po mně nikdo nic nechce, že můžu vypnout soustředění, nechat plynout myšlenky a klidně tupě zírat, jak plynou mraky, jak se vlní moře, jak jedna vlna za druhou klouže po břehu... to je prostě nirvána žádné "co budeme mít k obědu? kdy bude večeře?", nic, prostě jen být...