renko, jasně, dítěti bych rozhodně (moc ) do vztahu nemluvila, spíš jen bych podle toho směrovala vlastní komunikaci s ním i jeho partnerem...
zní to sice divně (výše psané), ale v realitě s dítětem přece jen mluvíme, ptá se na názory, ledacos člověk naznačí, ledacos prostě vyzařuje a dítě mě taky přece jen zná a pozná, když mi něco nesedí...
a hlavně je to něco, co bych ráda předala i svým dětem, aby i ony až si budou toho partnera vybírat, věděly na co případně koukat...
u svého muže taky samozřejmě pozoruju, že se začínají projevovat některé rysy poděděné po jeho matce, je prostě dobré o tom vědět a případně adekvátně reagovat hned, než se v nějakém tom "zlozvyku" usadí a bude ho brát za normu... takže občas, když se mi něco nezdá, podotknu, že něco dělá stejně jako jeho matka (NIKDY ne v hádce nebo napjaté situaci ), jen aby si to uvědomil i on sám... a naopak i sama sebe hlídám, když občas vykoukne nějaký ten zlozvyk mého táty