Přidat odpověď
Osobně je mi to jedno, protože zásadně nemarodím. Mám takovou práci, která pár dní vydrží a nějak se to udělá. Pokud bych ale omarodila, nemá mě kdo zastoupit. Nikdy mě nikdo nezastupoval, šéfovi je to fuk a spoléhá na moji zdravotní odolnost a nesmrtelnost. Mě ta moje pozice taky drží při zdraví a při životě, naposledy jsem měla neschopenku v roce 2000 (chřipka). Jinak se vždycky nějak hodně rychle odmarodím o víkendech a ve volných chvílích a jinak dělám, že mi nic neni.
Pokud někdo fakt marodí, první tři dny ho nevytrhnou. Dlouhodobí marodi měli vždycky smůlu, je to prostě životní pech, s tím se nic nenadělá a s pomocí boží a státu je třeba se s tím nějak poprat. No a při zdraví makat a snažit se vytvořit si finanční rezervu, třeba i pro případ nemoci.
Takže mě šachy okolo PN nechávají klidnou a chladnou. Občan se stará, občan má.
Předchozí