Vrrtaku, syna učení nikdy nebavilo, on se ani do první třídy vůbec netěšil, do 5.třídy měl samé jedničky, potom do 7. vyznamenání, letos v osmičce schytal trojku z dějepisu, i když se podle něj snažil a ví, že to vysvědčení se mu bude počítat k přijímačkám. Ale teď se dost snaží a fakt se učí. My jsme nikdy na známkách nebazírovali, vždycky jsem mu říkala, ať proto udělá, co je v jeho silách a že vím, že někdy to prostě líp nevyjde. U něj je problém, že on má odmalička svého velkého koníčka, kolem kterého se točí celý jeho život a všechno, co dělá - ježdění ven za vlaky, hodiny postávání se stativem, kamerou a foťákem u tratí, hledání informací, kde jaký zajímavý vlak jede, plánování, kde a jak ho nejlíp zastihnou, vyhledávání všech zajímavých dopravních akcí, výjezdy na různé akce s jeho dopravním kroužkem, občas i nějaké to hraní online her s kamarády - samozřejmě vždycky o vlacích...no a hlavně úprava fotek a stříhání videí, psaní popisků k tomu, dohledávání informací, aby popisky byly vyčerpávající...to všechno ho hrozně baví, ale taky to zabere spoustu času. A to učení ho prostě od toho "zdržuje". Ale jelikož má ten svůj sen a už pochopil, že pro to prostě bude muset něco udělat, tak se teď snaží...