Tak jsem odpoledne vyrazila do okresního města, krásně romanticky sněžilo.Vyřídila jsem, co bylo potřeba, sešla se s dítětem a šly jsme spolu na autobus. Na zastávce jsme potkaly další dítě z naší vesnice ( upozorňuji, když se člověk dostane na kraj města, tak je to pěšky k nám domů tak 35 minut chůze). Už po cestě jsem si všimla toho, že třeba jedna z hlavních ulic je uzavřená, policie odkláněla dopravu a na té ulici byl vidět stojící autobus. Na zastávce se neustále měnil očekávaný čas příjezdu naší linky. Měly jet dva autobusy s odstupem cca 5 minut po sobě. Náhle se jeden z nich z informační cedule ztratil. A už se neobjevil. Sourozenec dítěte, které jsme potkaly, nás průběžně informoval, jak vypadá situace v centru města. Nakonec jsem volala manželovi, ať pro nás dojede a vydaly jsme se ke kraji města ( kolony aut stály jak směrem do centra, tak směrem ven). Sourozenec volal, že už je v autobuse. Pak volal za 2 minuty, že řidič zastavil a prohlásil, že nepojede přes vesnice ( ani přes tu naši),ale najede na dálnici a pojede dál. Takže nás nakonec všechny naložil na kraji města manžel a velmi opatrně dovezl ony 3 kritické kilometry domů. Domů jsme dorazily jen o hodinu později, než jsme plánovaly. Dítě zrovna vylézá z horké sprchy a já se do ní chystám... Co vy, jak si užíváte ladovskou zimu?