Trochu znám kontext pouze Praha a okolí. Velká neziskovka Fokus + CDZ (centra duševního zdraví). Je žádoucí, aby člověk mohl v rámci svých možností fungovat v domácím prostředí, v případě potřeby někam docházet nebo někdo dochází za ním + v blbých časech se člověk nechá krátkodobě hospitalizovat, kde se třeba upravuje medikace. + se experimentuje s přístupem "housing first" - aby ti, co za určité podpory sociálního pracovníka mohli normálně bydlet. I v rámci těch CDZ když se začínalo, byla kapacita na to, aby psychiatrická sestra chodila ťukat na dveře duševně nemocného člověka, nabízet službu a spolupráci (když člověk nebyl schopen ničeho a byly o něj obavy). I měl Fokus nějaký tým co objížděl/objíždí? bezdomovce.
A teď srážka s realitou. V Praze nikdy nebude dost cenově dostupných bytů pro ty, co chtějí a potřebují. Na některé pobytové služby se musí čekat, vč. třeba protialkoholních, situace v celé republice.
A potom klient taky musí sám chtít. Když nechce, zavřou ho jen, když by třeba chtěl někoho nebo sebe přizabít...
Řešilo se to několikrát v mém okolí - žena v manii podávala trestní oznámení na všechny okolo sebe, strašila své dítě, byla zadlužená až po uši, sanitka, policie, nic, vše jen na krátko, protože jí "nic není" a "všichni jsou na ni zlí". Trvalo několik let, kdy se odstěhovala k příbuzným a po 10 letech se snad nějak snesitelně léčí, po různých záchytkách a excesech.
Další případ veselejší: pro bráchu vyjednali příznivou cenu na žití v mrňavém bytě s morálním nátlakem na pani domácí, že mu nemá zvyšovat nájem a v případě potíží kontaktovat rodinu. Těžký schizofrenik je zamedikovaný, pracuje v nějaké chráněné dílně a rodina mu pomáhá, kontroluje. Pokud nevysadí léky, celkem to funguje. Když kdysi vysadil, rozlátil hospodu.
No a třetí případ: muž zaútočil na personál v nemocnic, kde byl hospitalizován, zavolali psychiatra, ten posoudil, že je příčetný/psych. zdravý, muž podepsal refers a do rána doma zemřel.