Taky jsem se nikdy osobně nesetkala s transsexualitou nebo vůbec s pochybnostmi někoho o jeho sexuální identitě. Ale sama u sebe vím, že jsem velice nelibě nesla vlastní proměnu z dítěte v ženu, ovšem nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, ani s kamarádkou, ani s maminkou. S kamarádkami jsme prsa ani měsíčky neřešily, některé holky na gymplu řešily první sex, měly pocit, že když chodí s klukem, tak k sexu musí přistoupit i když to samy ještě nechtěly, to se kolem 17. roku v mém okolí hodně řešilo.
O existenci transsexuality jsem se dozvěděla až v dospělosti s tím, že jde o velmi ojedinělou poruchu, která se řeší plastickou operací. V té době se tvrdilo, že jde o jev vyskytující se v nižších promile lidí asi jako hermafroditismus. V současnosti mám pocit, že je to jev srovnatelný v počtu s homosexualitou. Asi se to dřív hodně potlačovalo, dnes mám zas pocit, že každý puberťák, který má nějaký pocit diskomfortu, je přesvědčen, že je transgender.