Zamlčela takovou maličkost - že vypráví cizí příběh... No, nevím, mně to přijde celkem podstatné

Jako dítě jsem zažila dvě besedy s pamětníky války ve škole.
Jedno byla paní z našeho města, babička spolužačky z jiné třídy, která byla jako studentka odvlečena přímo ze škody do koncentračního tábora. Neměla charisma jako Bohdalová, ale pamatuji si, že mně její vyprávění zasáhlo. Rozhodně jsme ho nevnímali jako nudné.

Druhý byl kamarád mého dědečka, který za války bojoval na západní frontě. Měl charisma a přednes, kam se hrabe Bohdalová. Besedy s ním jsme milovali. Pamatuji si, že měl přednášet několika třídám po sobě. My jsme byli první a když měl být pro nás konec, vymínili jsme si, že tam zůstaneme a budeme poslouchat ještě i s další třídou, což se posléze ještě opakovalo. Takže nakonec byla třída úplně plná, že bys ji neprošel, už nevím, kolik tříd nás tam nakonec bylo.

Rozhodně neplatí, že co pamětník, to nudný patron

Pokud tam s vámi ti pamětníci nechtěli být, tak nechápu proč tam byli, násilím je tam snad nikdo netáhnul