Antheo,
tak to nezávisí na věku, ale na zdraví. Já si na kolo taky netroufám, mám problémy se zády a nevydržím to + neměla bych padat (hrozí mi zlomení obratlů). A kolo mě nikdy nebavilo.
Na inliny jsem nemohla nikdy, mám jen asi 30% pohyblivosti jedné kyčle.
Na koně se už docela bojím, kvůli zádům, kyčli (pro koně je matoucí to, že jsem na jednu stranu nepohyblivá) - a riziku pádů.
Lyžovat jezdím, ale raději s někým, bojím se, že když se svalím někde na černé offpistě, tak mě nenajdou (začala jsem nosit řvavě oranžové doplňky - na sjezdovky i na běžky) - a když jsem sama, tak jezdím lehčí věci / opatrněji.
Plavat - můžu leda v bazénu, kraula nebo znak, prsa mi vadí na páteř (to prohnutí nahoru).
Na kajak i v parném létě nosím neoprén (poté, co jsem skončila se zánětem močáku).
Občas lezu, ale už se bojím tahat cesty - mám artrózu různých kloubů a občas mi vynechá koleno nebo rameno, nebo prsty...
Pět let jsem nebyla pod stanem, ač to miluju - ale tady převládla lenost - tím, že bydlíme de facto v horách, tak než bych někde stavěla stan a čurdila se s jídlem na ohýnku / vařiči, tak to jsem za tu dobu (co by mi zabralo stavění stanu a příprava jídla) doma.
No ale teď jsem se dala na historická bojová umění a učím se "jedenapůlruční" meč

Ale tím chtěl básník říct, že to prostě nemusí být jen o lenosti. Je to i tom, že se člověk hůře hojí a že některé fyziologické změny jsou degenerativní, či nevratné... vlastně přemýšlím, že jsem se nikdy nevěnovala žádnému pletení atd. nejspíš proto, že jsem slepá na jedno oko, a zahrada mi taky nejde, když se nemůžu pořádně ohnout v zádech a když si sednu do dřepu, tak se nezvednu (kolena)