Jerry, můj syn má období, kdy všechno vidí černě, nadává na poměry ve škole, na ubručeného souseda z vedlejšího bytu, na třídní, která mu dala poznámku (mmch dala mu ji zcela právem), na počasí, na školníka u nich na škole, na dlouho čekací dobu u doktora... Už několik let od počátku jeho puberty mu při takových "atakách mrzutosti" rovnám pohled na svět - a daří se mi to.

Je mu 17, a konečně je na něm dlouhodobě vidět, že si věci nebere osobně (chápe, že soused je mračivej na každého, ne výhradně na něj), učitelce se omluvil, nenadává na déšť jak starej dědek, holky ze třídy s peticí se snaží víc pochopit (ta nejbojovnější dívka je bohužel spíš naspeedovaná maminkou, to ji hodně omlouvá) - neumíš si představit, kolik nám to dalo práce.