Hele, kdo chce, tak nepočítá roky... 42 (u chlapa) je přece úplně v klidu a popravdě, i matky tohoto věku znám...

Kdo nechce, pro toho je to jistě dobrý důvod.

Tvoje "lavírování" mi víc signalizuje, že nechceš. Však to není povinnost.

Nebo to nech koňovi, ten má větší hlavu - neřešte žádné antiko, jestli to přijde, tak to tak má být. Jestli ne, aspoň si to příroda rozhodla za vás.

objektivně prostě 40ti letý chlap není na tátovství starý. To neznamená, že každý čtyřicátník si musí pořídit dítě nebo že po tom touží... Nebo že neexistujou výjimky...

A nějaký choroby, úmrtí - to přece taky s věkem nesouvisí... Můžeš si pořídit děti ve 20 a ve 30 být rozvedená nebo vdova nebo cokoli jiného.

Sama za sebe, kdyby s tím můj muž v té době souhlasil, tak bych do dítěte šla. Nemuselo by se povést, to nikdo neví, ale on to odmítal i jen zkusit. Zásadním jeho argumentem bylo, že je starý - ale to říkal on, já mu to naopak velmi vyvracela. Jo, dneska bychom měli dítě v první-druhý třídě. A je mu 55. A co jako? Nejstarší včera úspěšně odstátnicoval, malý bude příští rok dělat přijímačky na střední, tak by to nejmenší holt se učilo vyjmenovaná slova...

Až bude můj syn maturovat, tak mužovi bude 60, velkýmu synovi 30... Třeba si pořídí dítě a budeme mít trojoslavu - maturita, kulatiny, vnoučátko Vždyť je to krásný.

Je to jenom o úhlu pohledu.