Všechny moje děti se narodily u Apolináře a nikdy nebyly povoleny návštěvy na pokoji. S nedostatkem soukromí jsem měla problém zejména, když jsem byla s pětiměsíční dcerou měsíc v nemocnici, kojila jsem + odsávala, protože ona nejedla, a druhé mamince tam chodil na návštěvu někdy muž, někdy půlka rodiny, pobyli vždy několik hodin. To mi fakt vadilo.

Vždycky jsem si myslela, že pobyt v porodnici je taková ta třešnička na dortu, že nemohou být šťastnější chvíle, ale realita byla dost krutá. V noci svítilo světlo, aby sestry viděly na děti, které chodily kontrolovat co dvě hodiny, všechno co jsme udělaly jsme udělaly špatně, ucpaný odtok ve sprchách, všude obrovské koše s použitýma vložkama.... strašné, strašné. Nadstandard nebyl volný a asi bych ho ani nechtěla, byla jsem na něm dvě noci a tam zas bylo strašný prázdno (dítě bylo na fototerapii).