Včera jsem bouchla, doslova.
Dcera (17) mý už řadu měsíců divné nespecifické problémy. Krevní testy víceméně v normě, až na nízký estradiol a nějaké další maličkosti.
PLDD nás poslala na sono sťítnice. Po 6 týdnech čekání jsme tam byly minulý pátek (byly jsme poslední, koho vzali, protože blackout)
A sono podivné, uzle na štítici zvláštní konzistence, tvaru i velikosti. Na škále TIRADS 1-5 jsme někde na 4. To rodiče nepotěší.
Dcera se líčila na endokrinologii v Motole, brala roky růstový hormon, a protože by se čistě teoreticky dala předpokládat souvislost, jela jsem tam s ní. Už dávno jsem zapomněla ty objednací tanečky, navíc tehdy nešlo tolik o čas (byla tam sledovaná od narození)
Takže, sestra se se mnou odmítla bavit, objednání jen mailem. L0kaři se pak rozhodnou, zda ji vůbec vezmou, ale teď je pan profesor stejně na dovolené. Ale i kdyby ji vzali, jako že o tom ta sestra celkem pochybuje, termín nejdříve koncem listopadu.
Jakože cože?
Jinde dceru úplně nechtějí, protože se léčila jinde, s něčím celkem specifickým.
A v Motole s tímhle nálezem nejdříve chtějí týdny řešit, zda vůbec, a pak budeme další tádny až měsíce čekat? Ačkoli ze sona máme doporučení endokrinologie ihned a biopsie s několika otazníky?
Chápu, že motol je přeplněný, že si lékaři potřebují odpočinout, chápu všechno.
Ale nechci si třeba někdy vyčítat, že jsem neudělala vše a tak rychle, jak bylo třeba.
Jak vy řešíte tyto kolizní situace?