U nás jíme jogurty jen bílé. Buď bez ničeho, nebo s müsli nebo třeba do toho nasypem trochu lyofilizovaného ovoce (a když se chci rozmazlovat, tak výborný je dát si k bílýmu jogurtu karamely - typu krówki). Měli jsme jednu oblíbenou značku ovocného, tu zrušili, tak nic, radši bílej než ovocnej z krámu.

Kompoty jsem měla naposled, asi na základce. Nechybí mi.

A na nakládané zelenině taky nefrčím. I tu červenou řepu radši strčím do mražáku a spotřebuju třeba do vývarů.

Naše stravovací návyky se oproti mému zavařovacímu dětství vlastně dost posunuly. Tenkrát se muselo zavařit 60 sklenic okurek, aby bylo ke každonedělnímu řízku a do brsalátu na Vánoce.
Teď máme řízek pětkrát do roka a brsalát polovina rodiny stejně nejí. Koupím pár sklenic okurek, když zrovna vyjde akce na naši oblíbenou značku, a mám vyřešeno.

Zavařovaný meruňky jsme dávali do rýžového nákypu. V současné době jí rýžový nákyp dva ze šesti členů rodiny, což v překladu znamená, že se bez něho obejdem a radši vaříme něco, co sní všichni (a meruňkový kompot už tím pádem vůbec není potřeba).

Povidla a marmelády jí jenom manžel. Když dodá ovoce, nějakou várku marmelády mu jednou za rok udělám, tak pro jeho potřebu.

Leča a čalamády - to už u nás asi nikdo nejí a ani to není potřeba, zeleninu si koupím kdykoli, nebo v sezoně zamrazím, a mám plno základů na jídla.

Vlastně se hodně posunulo, co a jak vaříme, oproti mému dětství. Zelenina už nemusí být sterilovaná (což byl prostě tehdy hlavní způsob, jak k nějaké zelenině v zimě vůbec přijít a jak uchovat svoji úrodu), používáme i druhy, co by moji prarodiče nepoužívali, brambory máme celkem vzácně atd. Třeba kvalitní jabka z vlastních zdrojů máme dostupná skoro celoročně, kromě června a srpna/září (manžel vychytal odrůdy a skladování), to je taky rozdíl oproti mému dětství, kdy se ta průběžná roční dostupnost taky suplovala zavařováním úrody.