My vaříme taky úplně jinak, než za mýho dětství (70.léta). Naši jídlu věnovali minimální pozornost, tenkrát se dost spoléhalo na veřejné stravování, u nás se vařilo jen o víkendu a často v sobotu na oba dny.
Jedlo se to, co bylo levný a co bylo v krámě, nějakým sháněním se u nás nikdo nezbýval, takže paštiky, tavený sýry, točený salám, chleba, pečivo bylo moc logisticky náročné . Něco sháněla babička, ale měla 4 dospělé děti, na Vánoce třeba stála od 5 od rána frontu na vinné klobásy pro všechny.


Za mojí dospělosti proběhla revoluce a úplně jiné možnosti.
Jíme úplně jinak, vaříme si doma každý den a výběru jídla věnujeme pozornost. Nic nemusíme shánět, zelenina i ovoce je celoročně.

Máma na tý tragický stravě - oběd ve školní jídelně a večer chleby s paštikou měla celoživotně 50 kg, já mám na té zelenině a zdravých bílkovinách 90