"tenkrát se dost spoléhalo na veřejné stravování"

Evelyn, ba ne. To je individuální, tehdy jako dneska.
Moje rodina poctivě vařila, máma si dělala všechno od základu včetně třeba nudlí do polévek, neúnavně sháněla co nejlepší potraviny... Naopak, teprve po revoluci jsem naučila rodiče jít občas do restaurace nebo využít něco koupeného.
Za minulého režimu nedůvěřovali kvalitě ničeho.
Možná i proto jsem tady nadnesla to téma máma u sporáku kontra máma sportující s dětmi, protože mě osobně se tohle v dětství týkalo. Maminka měla utkvělou představu, že na kvalitním domácím jídle ohromně záleží, což je do nějaké míry chvályhodné, ale ona tomu věnovala neúměrně času a na trávení času s dětmi jí nezbyl žádný. Možná to tak prostě chtěla, nevím, ale kdyby to postavila jako "musím to dělat kvůli dětem", nebyla by to pravda, jen její pocit. Já jako dítě bych občas ocenila ten rohlík do ruky a vyrazit na výlet, povídat si, něco společně objevovat, učit se, zažívat.