Velmi se mě dokla kritika podolského ústavu.Momentálně již jako minulý zaměstnanec musím čest Podolí bránit.Pracovala jsem na nedonošencích-tedy novorozeneckém Jipu a jako sestra vím,že rodit jinam bych nešla a to se splnilo začátkem ledna,kdy se mi narodil krásný zdravý syn.
Přístup ostatních zaměstnaců byl bezvadný a nevěřím,že to bylo tím,že jsem jeden z nich.
I když bydlím přes 100km daleko,rozhoda jsem se rodit "u nás",protože kdyby nastaly nějaké komplikace,vím,že by to "naši" dokoři zvládli a mimčo by mi zachránili.Říkala jsem si,že ať já mám péči špatnou,ale mimčo ať žije-sestra z Resus.odd.poznamenaná prací.Naštěsí i já měla péči úžasnou a až budu rodit znovu opět půjdu do továrny na děti.I když se tu rodí průměrně 25 dětí denně,snaží se být všichni vstřícní,ikdyž někdy únava dá zabrat,zvlášť v 5h ráno:)