Zastávám názor, že pocit únavy a potřeba spánku v těhotenství, i mimo těhotenství vychází často ze subjektivních pocitů.
Při prvním těhotenství jsem byla doma odzačátku. Neustále jsem ležela v chytrých knihách, spala ráno do 11:00, vydatně papkala, po obědě spala další 2 hodinky a "čekala" 9 měsíců na porod. Díky tomu jsem i dost přibrala,trpěla jsem otoky, vysokým tlakem a celkově těhotenství prožívala dost útrpně.
Teď po 4 letech jsem podruhé těhotná a toto těhotenství je přesný opak. Nebýt rostoucího bříška, nestíhám si uvědomit, že za 3 měsíce rodím.Ráno vozím syna MHD do vzdálené školky,odpoledne opět pro něj,potom s ním ven, na kolo, kamkoli, jsem zahlcena prací (živím se jako překladatelka na volné noze), takže pracuji celý den nepřetržitě a často i do 2:00 do rána, soboty a neděle nevyjímaje. Do toho všeho stěhování, rekonstrukce bytu, natírání oken, atd. Nemám čas si dát nohy nahoru, natož odpoledne spát. A světe div se! Cítím se skvěle. Nejenže to šíleně utíká, ale nemám čas se "pozorovat", nadměrně tloustnout, vnímat bolavá záda, či to, že se mi blbě dýchá...Druhé těhotenství je prostě jiné.
PS: Nepopírám však, že kdyby to šlo, že bych odpoledne neusnula:o) Majka