Myslím, že nic se nemá dohánět do extrémů. Dítě ale musí dostat všechny příležitosti ke vzdělání a musíme mu poradit aby pochopilo, čeho chce v životě dosáhnout a tedy jakou školu si k tomu zvolit. Ještě těžší je to v tom, že v deváté třídě máme doma svéhlavého puberťáka (který si myslí jak tak chytré dítě může mít tak blbé rodiče). Do vysoké školy nemá také cenu někoho nutit ale vzdělání mu v případě jeho zájmu umožnit. V jedné knížce to bylo napsáno velmi výstižně: Osla můžeš postavit ke žlabu, ale žrát už musí sám.