Ahoj KAtko,když čtu tento článek tak jsem si vzpoměla na svůj první porod.Veronice je 16let,takže to bylo před revolucí 1988.Bylo to přesně tak jak popisuješ.Strčili mě na hekárnu a sestra mě vždy prohlídla a řekla,že ještě nejsem otevřená a odešla.Byla pryč i hodinu.Já mezitím měla křížový bolesti a svíjela jsem se v neuvěřitelné bolesti.Ležela jsem zkroucená na boku.To všechno trvalo asi 8 hodin.Pak jsem si musela přejít na porodní sál a tam po mě skákali a křičeli at tlačím a at zase netlačím.Hrůza.8 let jsem nechtěla o žádným porodu ani slyšet.Nakonec mě to přešlo.Když jsem šla rodit Románka měla jsem hroznej strach,ale manžel šel se mnou a tak se můj strach zmenšil.Ne že by mě nic nebolelo,nebo že bych neměla snad křížový bolesti,ale měla jsem jinej pocit.Vše trvalo jen hodinu a bylo to.V září 2004 se nám narodil Davídek.Neustále mám v paměti porod před 16ti lety,ale všechno jsem teď brala jinak.Manželšel znovu se mnou,I když jsem ve sprše prosila,že jsem si to rozmyslela ať jdeme domů,pomohl mi svým humorem.Pokojíček n V Brně na obilním trhu nepřipomínal vůbec ničím onu šílenou hekárnu při mém prvním porodu.POrodní asistenka byla velmi příjemná.Především mi ale pomohl manže,psychicky.Vše trvalo 2h a bylo to.Takže na svůj první porod taky nikdy nezapomenu,a nechal ve mě smutnou nehativní vzpomínku.Ale nenechala jsem se tou myšlenkou pohltit.Hanka