Vysvětlení podám ráda. Nedávno zesnulý prof.Dr.Matějček publikoval myšlenku asi tohoto znění:"Spokojená matka, spokojené dítě".
Takže pokud by byla matka, která nepracuje, nešťastná, nebude šťastné ani její dítě.
Nemysli si,že jsem to neprobírala ze všech stran, pozpátku i naruby,ale jinak jsem to nedokázala zařídit.
Stala jsem se matkou v pozdním věku a za pomocí moderních reprodukčních metod, po 10 letech marného úsilí.Pomalu jsem se smiřovala s tím, že mi dítě dopřáno nebude,a abych si nepřipada na světě "zbytečně", vrhla jsem se do zaměstnání, které mi vždy bylo koníčkem. Od školního věku jsem chtěla dělat své nynější povolání a podřídila jsem tomu vždy veškeré své možné úsilí a pohodlí. Zabývám se medicínou a před několika málo lety jsem si vybudovala soukromou praxi, které jsem se opravdu intenzivně věnovala. Lidé-klienti to dokázali ocenit- mají mě rádi, já je též, klientela se postupně rozrostla do možného maxima. V práci jsem se skutečně našla.
Prakticky od početí jsem celorepublikově a intenzivně sháněla za sebe zástup, nabízela jsem i byt k pronájmu, ale do porodu se mi nepřihlásila "ani noha". Měla jsem z toho "těžkou hlavu", neboť jsem za chod té ordinace cítila obrovskou zodpovědnost- za pacienty i personál, která se prolínala se zodpovědností za vlastní nenarozené dítě. Měla jsem naštěstí naprosto bezproblémové těhotenství, takže jsem mohla pracovat až do porodu. To byla obrovská výhoda, neboť kolega, který nad rámec svého vlastního zaměstnání mě zastupoval po večerech a sobotách, mohl jen na 6 týdnů.
Zbývalo pak jediné / a to bych bývala použila, kdyby nebylo dítě zdravé a potřebovalo intenzivní nebo zvláštní péči/ - ordinaci prodat. Ale říkala jsem si, co budu pak dělat... "Mateřská" končí za 3-4 roky a já mám do důchodu ještě možná 25 let. A bez práce bych být nedokázala. Nastoupit do nemocnice znamená přijmout automaticky závazek nočních a víkendových služeb a času na dítě bych pak měla ještě mnohem méně.
Mateřské jsem se musela tedy vzdát, na sociálce nechápali a ani nevěděli, jak to zařídit.
Někteří lidé mě i podsouvali, že jsem měla určitě nějakou protekci, když N E M U S Í M být na mateřské. Ani nevíš, jak jsem v tuto chvíli "záviděla" všem ženám -matkám v zaměstnaneckém poměru. Ty oznámí a jdou....
Prosila jsem i manžela, aby zůstal na mateřské on, ale ten se bál o své též pracně vybojované místo v zaměstnání.
Asi se Ti to všechno může zdát absurdní, ale je to tak. Nevím jakou profesi máš Ty, ostatně docela by mě zajímal názor žen, které řešily podobný problém, jak se k němu postavily.
Já znám v republice asi 3 kolegyně, které se zachovaly naprosto stejně, jen hlídání neměly tak perfektní jako já. To, že dodneška kojím ,je možná důkazem toho, že jsem sice strašně unavená, ale štastná a spokojená matka.
P.S. Vážím si toho, žes požádala o vysvětlení a hned jsi mě neodsoudila na pranýř /takových lidí také nebylo v mém okolí málo/.