Ahoj Kateřino,
s tím slovním hodnocením mi mluvíš s duše. Na výběr školy mám ještě dva roky a už teď mě to děsí.

A k té podpoře ze strany rodičů - vzpomínám si, že když jsem přinesla tu již zmíněnou pětku z dřevěné krabičky (nadto s poznámkou paní učitelky, že nechápe, jak takové nemehlo mohlo mít samé jedničky), moje maminka zažbrblala něco o káčách, které nemají ve školství co dělat. A pak o víkendu na chatě vytáhla prkýnka a pilku a dokázala mi, že pod správným vedením jsem schopná tu blbou krabičku udělat. Díky mámě nemám z toho neúspěchu v "dílnách" dodnes mindrák a nebojím se vzít do ruky šroubovák, když můj syn potřebuje opravit nějakou hračku.