Ahoj Šárko,

naprosto s Vámi souhlasím, že sežene-li žena dneska zaměstnání, dá se to považovat skoro za zázrak (a to platí už i pro Prahu). Je mi 22 let a jsem vdaná a bezdětná. Už skoro 2 roky se pokouším najít si jinou práci. Čtu inzeráty v novinách, sleduju internet, apod. Každou chvíli jsem chodila na nějaký pohovor, ale vždy to dopadlo stejně. Místo, aby se mě ptali na to, co umím atd., zajímá personalisty pouze to, na kdy plánuju rodinu. Vlastně se na to ani neptají, spíš to sami oznamují: " Hmm, Vám je 22, to stejně půjdete určitě za chvíli na mateřskou, a takový jsou pro nás neperspektivní!" Před nějakou dobou jsme se rozhodli, že si to mimčo vážně pořídíme, takže jsem přestala obcházet konkurzy, protože je jasné, že by to bylo nefér, kdybych po roce oznámila, že jdu na mateřskou. Ale zajímalo by mě, kdy je tedy ženská pro zaměstnavatele perspektivni. Nejprve mě nikdo nechce protože jsem mladá a mohla bych otěhotnět, potom mě nebudou chtít, protože budu mít děti, se kterými bych často byla doma (podle nich). No a až děti odrosotu, tak je možné, že budu pro personalisty stará, vzhledově neatraktivní, téměř před důchodem (né-li nad hrobem).

Myslíte, že se to někdy zlepší?

Přeji hezké jaro!
Jitka