Ahoj,
nedá mi to, abych se nepodělila i já o svůj zážitek.
Rodila jsem teď v lednu ve Vítkovické nemocnici. Personál se ke mě choval skvěle. Chodila jsem na vyšetření a ozvy dítěte co tři dny skoro měsíc - dceru jsem přes dva týdny přenášela a už mi hrozilo umělé vyvolávání porodu. Sestřičky na gynekologické vyšetřovně byly naprosto skvělé a dokázaly mě uklidnit, když už jsem byla naprosto na dně z toho, že tak dlouho přenáším. (první termín jsem měla na 23.12.2004, druhý termín jsem měla stanovený na 6. 1. 2005, rodila jsem až 21.1.)
Když přišel den D, přijeli jsme s manželem do porodnice kolem třetí ráno. Sestřička na příjmu byla usměvavá a příjemná. Ani jsem neměla moc strach ze samotného porodu. Po prvním vyšetření mě doprovodila na První dobu porodní, kam za mnou pak přišel i můj manžel. Tam mě ale přebrala další sestřička, která se tvářila tak, jako bych ji svou přítomností rušila a byla na mě dost nepříjemná. Vzhledem k tomu, že jsem jí dala najevo, že na ni začínám být alergická, přestala za mnou docházet a kontrolovala mě už pak její kolegyně, která pak později pomáhala na svět naší malé. Skoro celou dobu do porodu jsem strávila ve sprše na balonu. Rodila jsem na nadstandartním pokojíčku, mohla jsem chodit, ležet, sedět i cvičit podle libosti. Nikdo mi nic nezakazoval, sestřička mi radila, jak správně prodýchávat kontrakce.
Vodu jsem si ze začátku píchnout nedala, bolesti se ještě jakš takš daly vydržet. Ale po dalších pár hodinách jsem se nechala ukecat manželem a k propíchnutí vody jsem svolila. Nutno podotknout, že než k tomu došlo, voda mi během 15-ti minut praskla sama. A pak už to šlo jak po másle.
Nejhorší byla doba, kdy mi přivolaný lékař i sestřička zakázali tlačit. To se prostě už nedalo vydržet a já řvala jak hysterický pavián - ještě teď se za to dodatečně stydím. :-) Naštěstí to netrvalo dlouho a malá se narodila dvacet minut po odtoku vody.
Začali mě šít a hned po prvním ošetření a zkontrolování malé (manžel byl u ní celou dobu, mohl si ji podepsat atd.) mi ji dali na břicho. Pak nás převezli na pokoj, kde jsem měla strávit příští tři hodiny po porodu. Ani ne hodinku po porodu za mnou na porodní oddělení mohli přijít i mí rodiče, takže viděli malou Maki ještě nevykoupanou a lehce nateklou. Byl to moc fajn pocit mít je tam taky.
Po těch třech hodinách mě přesunuli o patro výš na normální pokoj.
V porodnici jsem strávila celkem pět dní a musím říct, že jsem si je užívala. Učila jsem se postarat o malou a cokoli jsem chtěla vědět, na vše mi sestřičky i lékaři ochotně odpověděli.
TAk nevím, asi opravdu záleží na tom, na koho v porodnici narazíte.

Zdravím všechny a nastávajícím maminkám přeji hodně štěstí, zdravá miminka a bezva personál v porodnicích.

ZUZU