Dobrý den,
uvažuji o Vaší situaci z hlediska toho malého človíčka, který by k Vám do rodiny měl přijít. Máme téměř dvouletého syna, který je poměrně hodně samostatný a "sociálně zdatný", takže hlídání u babiček nebo kamarádky s podobně starým dítětem zvládá v pohodě - pokud je občasné. Když se sejde týden, kdy je hlídání víc, je to na něm hned znát, je neklidný a moc touží být raději s námi.
Váš človíček bude dítě, které zažilo opuštění v situaci, kdy bylo zcela bezbranné a závislé na péči a lásce rodičů. Nebude pro něj jednoduché najít v sobě znovu důvěru vytvořit nový vztah. Bude Vás potřebovat ještě mnohem víc, než náš synek, který nikdy žádné opuštění nezažil. Dokonce je možné (a u dětí v NRP ne neobvyklé), že na mateřskou školku vůbec nedozraje a celodenní kontakt s rodičem (ne s babičkami apod.) bude ke svému zdravému vývoji potřebovat ještě v pěti letech - jak byste to řešili?
Jídlo, oblečení a pomazlení "když je na to čas" má v ústavu taky - to, co mu můžete dát Vy, je právě Váš čas.
Přemýšlím o tom - promiňte - jestli je pro Vás hlavní hodnotou "mít dítě" nebo "být rodiči" i s určitými oběťmi, které to obnáší...