Pettino,
já myslím, že to není zas tak hrozné a navíc víš jak na něj. Můj poklad má tyto sklony také. Jenomže mě už se několikrát osvědčilo být lehce v opozici, ale neustoupit. Ve společnosti to dělám tak, že mu jeho názor neodsouhlasím a on ví, že něco není v pořádku. Pokud to jde vyříkáme si to bokem.
Ono možná pokud žena zvládne techniku, jak akceptovat manžela, možná se trošku dostane i pod kůži tchýni. (Pouze momentální (nebo mentální?) myšlenka.)
Jak to zvládáš ty? Jak s tchýní komunikuješ? To musí být jak na houpačce.
Můj manžel zase nezvládne kritiku, to bere jako prohru. Ukrutně se naštve.
Jenže tchýně zase neumí kritizovat, asi to má spojitost.
Něco jí na někom štve a ona to neumí říct, tedy tomu aktérovi. Ostatním to vypráví do omrzení. A jak to v sobě drží, tak se to nabalí a ono to pak vyletí při nějaké nenadálé situaci - stres, nemoc apod.
Ale je milé, že se tvůj manžel proti tomu snaží něco dělat.