Teda já jsem to tak přesně nesledovala, ale nepadnul tady třeba návrh povraždit nebo rozprodat to zvířectvo? Pak by mamuša tchýňuša nemusela mít záminku vám "pomáhat". A kdyby ten prodej zvířat nepomohl, tak prodat tchýni, nebo jemnější varianta - nějakej chlap. Psala jsi, že je celkem ještě mladá. Já vím, jsou to ujeté teorie, ale celá tahle situace je taky pořádně ujetá. Nejrealističtější by asi bylo všechno si to s ní natvrdo ale slušně vyříkat. Když se pro pravdu do očí urazí, taky dobře, třeba už pak o vás nebude pečovat. A na to vdovství ať se nevymlouvá, moje tchyně je taky vdova, život prožila dost drsný a my ji musíme spíš horem dolem přemlouvat, aby přijela, když potřebujeme jednou za dva měsíce hlídání. u mojí mámy to samý, obě (tchýně i máma) mají hrubo přes šedesát, nemocí kupu, ale žijou si svůj samostatný život. Takže zezačátku je to vdovství šok (sama jsem si to ve 25 prožila na vlastní kůži), ale vymlouvat se na to do nekonečna není možné.