Ahoj Rady,
úplně Tě chápu. Právě jsem ve 30.tt a při představě, že bych měla být za chvílu doma, se mi ježí chlupy po těle.Su zvyklá být pořád mezi lidma, jak v práci, tak i ve škole (tu jsem ale bohužel musela kvůli mimi přerušit, protože mi porod vychází na zkouškový a to nechcu nic riskovat), tak často i jezdíme s děckama na chaty atd.Vždycky, když jdu k paní doktorce na kontrolu, tak mám celý den volno a to pak nevím roupama, co dělat. Kromě toho, že začínám tloustnout a lenivět, tak mi nic jinýho není. Ani na začátku jsem kromě motáka hlavy nic neměla. Je ale pravda, že mi začínají otíkat a bolet nohy, tak cesta do práce už není tak příjemná, jak bývala, zvlášť když mě nepustí nikdo sednout. To mě taky celkem vadí. Vždycky se jen podívají na moje veliký břicho a pak jen bez zájmu otočí hlavu k oknu...Už si začínám dělat starosti, jak s takovou ochotou budu cestovat s kočárkem...
Koukám, že jsem se při psaní trošku rozjela, tak raději končím, aby toho nebylo moc najednou.
Mějte se moc pěkně a hodně zdravíčka a štěstíčka.
Hana