Mám 2 děti, ve věku 12 a 5 let. První dcera přišla na svět s problémy - po porodu jsem začala jěště na sále krvácet a bylo nutné udělat revizi. Péče o mě i o malou byla skvělá, zvláště tedy o mě - nemohla jsem po porodu chodit a sestřičky mě museli dávat mísu, omývat a dávat mi jídlo až do postele. Když jsem měla povoleno vstát, vodili mě, neustále mě sledovali a pprostě jsem se cítila naprosto bezpečně.
Proto když jsem čekala syna, i když jsem se odstěhovala 55 km od Rokycan, nikdy by mě nenapadlo jet rodit do Domažlic, kam patřím, ale riskla jsem vzdálenost a jela do Rokycan.Když jsem sestřičce na příjmu vylíčila své problémy s předchozím porodem, bylo vidět že má strach, ale uklidnila mě, at se já nebojím, že to zvládneme. A zvládli jsme to bezvadně - děkuji - dokonce tak skvěle, že malý se narodil ve čtvrtek a já jsem již v neděli ráno mohla jít domů, v naprostém šoku, ýže mě nic nebolí, že můžu sedět a prostě že jsme oba vpohodě.Jěště musím podotknout, že takový nadstandart jako já, jen tak někdo nemá - po dobu svého pobytu v porodnici jsem totiž byla na celém oddělení jediná šestinedělka a můj Matyáš jediné miminko, takže jsme si péči vychutnávali naprosto bezvadně. Takže jestli rodit - jedině do Rokycan