Moc se mi líbí, co jste napsala. Je to smutné a píchlo mě u srdce. Zrovna neprožívám nejkrásnější chvíle svého života, odešla jsem od rodičů a s tátou jsem neměla nikdy vztah a už ani v to nedoufám. Víte, bylo to asi moc těžké, dospívání a to vše ostatní, ale myslím si, a já bych byla alespoň z pohledu na věc jaký mám, přinejmenším ráda, kdyby si byl táta na mě kdy udělal čas a nebyl to workoholik, který je neustále naštvaný a zlost si vybíjí na mě. A to jsem našich jediné dítě. Chtěla jsem tě povzbudit, ale koukám, moc se mi to nepovedlo a tak alespoň Ti popřeji mnoho štěstí, aby se absence tvého taťky co nejméně odrazila na tvém partnerském vztahu. A pro všechny holčičky a dorůstající ženy, které neměly vztah s tátou, nebo bohužel nebyl, když ho potřebovaly,...Nevzdávejte to, i když je to ouha, tátou svět nekončí, svět začíná vámi a reálným přístupem, který zaujmete sami k sobě, k tátovi a na všechno okolo.