Ahojky, nejsem zdravotni sestra, ale taky pracuji ve zdravotnictvi a byla jsem nekolik let take v nemocnici. Je velice narocne pracovat denne s lidmi, kteri nejsou v pohode. Kazdy pacient ma sve trapeni a kazdy se s nim vyrovnava po svem. Moje predstava o spravnem fungovani vztahu zdravotnik - pacient je zalozena zejmena na empatii, pochopeni a touze pomoci uplne neznamym lidem. Po pravde receno je zdravotnik vystaven obrovskemu tlaku, ktery si pacient, ktery ocekava absolutni vlidnost a maximalni nasazeni ani nemuze uvedomit. Take zdravotnik je jen clovek a ja sama kolikrat neudrzim nejakou raznejsi odpoved, ale VZDY je to reakce na chovani pacienta ve smyslu - jste vsichni lini, pomali, nechcete mi pomoci a jeste ke vsemu si uctujete obrovske doplatky na leky, jste zlodeji. Kolikrat jsem se setkala s oslovenim, ktere snad ani nebudu zverejnovat - to vse zcela bezduvodne, protoze si sproste chovani jednak nemohu dovolit, ale hlavne se neslucuje s mou predstavou o vykonavani tohoto zamestnani. Ale nemuzu se nechat pred ostatnimi pacienty urazet a osocovat, protoze to potom bude mit vliv take na jejich citeni a ja potrebuji aby ke me meli duveru. Takze asi tak.