Ahoj Martino,
byla bych opravdu ráda, kdyby náš příběh četl někdo z Podolí. Vím, že to všechno je v lidech, ale právě proto bych chtěla, aby si i ti příjemní a profesionální lékaři a milé asistentky, u kterých rodili ti ostatní, přečetli, co také je možné.
Víš, přečíst si po tom, co jsme zažili, že jsi měla pěkný porod proto, že jsi vyrovnaná a klidná, mě trochu vyvádí i z vyrovnanosti, i z klidu :o) Já byla dlouho taky vyrovnaná a klidná. Asi do té doby, než jsem dostala bolesti, které jsem nemohla vydýchávat a nikdo mi to nevěřil... No nic, porod jsem si rozhodně představovala jinak :o)

O rozdílném přístupu sester mluví jedna příhoda za všechny. Dětská sestra mi chtěla Tomíska nechat na pokoji, když jsem tam byla sama a nebyla jsem bez pomoci schopná chodit (motala se mi hlava...). Večer, když se vystřídala směna, se na mě přišla podívat druhá dětská sestra s tím, že jsem po velmi těžkém porodu, jak mi je, jestli něco nepotřebuju a hrozně se divila, že mám celý den Toma u sebe. A nabídla se, že mi ho ještě na chvíli odnese, ať se můžu vyspat. Nosila mi ho celou noc na kojení. Co k tomu dodat, snad jen to, že jsem jí byla za těch pár hodin klidného spánku neskonale vděčná.

Strava v Podolí je pověstně hrozná, zcela běžně servírují kojícím matkám těžko stravitelná jídla, čersvé pečivo (nadýmá :o))), jogurt neuvidíš, ovoce i zelenina jsou pravděpodobně zakázané. Jídlo bývá většinou studené už v okamžiku servírování, mikrovlnka na ohřátí neexistuje.

Jana