Ahoj Viky! Doufala jsem celý den, že si přečtu lepší zprávu, tak snad zítra. Je jasné, že na JIP nemůžeš být s malou a když lékařům důvěřuješ(není důvod k opaku, jejich přístup je zřetelně jiný, než na odd.)je prakticky jedno, jestli tam dojedeš 1x či 3xdenně.První dny tě to uklidňovalo, teď z toho začínáš blbnout. Je to zcela přirozené a nejlepší by bylo se odreagovat, což se ti zřejmě nebude dařit.Musíš se snažit o každých pár minut, kdy se ti podaří myslet na něco jiného. V žádném případě nebudeš působit jako krkavčí matka, protože to je tak, že ty jsi ta,na které stojí veškerý další vývoj.Musíš se připravit na moment propuštění z JIP, abys na to měla fyzicky i psychicky. Pak nastane chvíle, kdy zase budeš muset čelit zdeformovanému personálu, tak teď sbírej síly a važ si toho, že na JIP žádné zanedbání nehrozí. Nebylo by ani dobré zbytečně lékaře popuzovat.Je to tedy fakt divné, že ta nemoc přišla jak z čistého nebe. Nedomnívám se, že by s tím malá spotřeba spánku mohla souviset.Držím malinké nadále palce, jasně, že i tobě.Snad máš také oporu v rodině. Jestli se tvůj muž hroutí, jsi to zase ty, kdo mu musí dodat sílu. Takový je ženský úděl.