Neumím Tvé jméno správně přečíst, tak Tě pozdravím Ahojky dušičko zkoušená!
Obávám se, že pravda je příliš tvrdá a nevím, jestli ji teď všechna zmučená srdce unesou. Můj cit i zkušenost mi ukazuje, že s muži, tak jak jsou, je to ve vztazích opravdu těžké,ten přístup je bohužel často na bázi jakési vzájemně výhodné dohody a ten silnější a méně závislý se má líp...Ptáš se, jak jsem na tom teď - pocitově nádherně. Finančně hůř. Vztahově- jsem zatím sama se synem.Nevím, jak to říct, aby to vyznělo opravdově, ale já jsem toužila po lásce tak strašně moc, že na to nemám slova, udělala bych pro ni cokoliv, co by se po mně žádalo, i mnohem mnohem víc...A tak jsem zatím šla, krok za krokem, chybu za chybou, zkušenost za zkušeností, každou chvíli jsem před něčím utíkala a pak jsem se zase pokorně vracela...Byla jsem tak otupělá, mrtvá a rozbitá, že jsem necítila nic, jen strašný strach, úzkost, zlost a nenávist, pořád jsem ale měla na paměti, aby byli ti okolo mě štˇastní, i kdyby mě to mělo sebevíc bolet a lítost nad tím,jak to dobré mi oplácejí zlým byla nekonečná.Vlasně jsem to dělala asi nějak naruby. Já jsem svému zbabělému tyranovi pomáhala. Chtěl klid a pohodlí? O nic se nestarat? Všechno hodit na druhé? Nenávistně mě trestat za své mindráky a utrpení? A tak dál, a tak dál? Tak jo, buď si bobečku,v klídku, nic nedělej, do práce si choď jak chceš,co dáš to dáš, poradím si s tím, jestli se nevěříš, podívej, jak umíš udělat dojem, když si dáš záležet...A že chceš být sám ve svém úkrytu a světě? Proč ne? Jen si zvykej, že ti vlastně nechybíme, že ti je bez nás taky dobře...Musíš ale zapomenout na nespravedlnost, příkoří a křivdy,ponížení a urážky,odmítnutí, nepochopení, malost a ubohost,neférovost, lhaní a podvádění, slibování a vymlouvání, na všechny triky a pasti...Na všechen tenhle kal jen: HM, tak jo, udělám teď, co je potřeba,na to se teď budu soustředit. - Skoro jako Nastěnka, čím víc mrzla, tím víc děkovala. To není žádné sebemrskačství a masochismus, to je ta nejlepší obrana, jaká existuje. SMIŘENI.PŘIJETI. Smíření s tím, co právě je, i když je to horor a přijetí toho, co je potřeba k cestě krok za krokem ke štěstí. Jestli je potřeba na "miláčka" nespoléhat, tak nespoléhat. Jestli je pořeba mu nevěřit,tak nevěřit. Jestli je potřeba ani neceknout, tak neceknout.Jestli je potřeba se ozvat, tak se ozvat.A jestli přišel čas odejít, tak odejít.A PŘES VŠECHNU PEKELNOU A NELIDSKOU BOLEST MU PŘAT ŠTĚSTI.Přimět se k tomu. Časem to pak jde samo. Je to moc důležité, i když to vypadá nespravedlivě.Nedokáže-li člověk přát štěstí druhému, nechtěně ho nedovolí ani sám sobě. Bohužel, je to tak, a změnit to nelze.A pak, když člověk získává klid, vrací se mu spánek, postupně mizí i zdravotní problémy,začne se s lidmi normálně bavit, opadává strach a vrací se důvěra, musí žena jít pořád dál za svým štěstím. MUSÍ.Já každý den doma tančím. Nikdy nevynechám, protože je to moje radost a jsem štěstná, je mi moc fajn. Učím se znovu vnímat své pocity, které jsem potlačila,učím se vnímat své tělo a moc se mi to líbí, učím se vnímat své srdce, které je vždycky při mě a třebaže dobře ví, co je to strach a hrůza, ví také, co je to láska, něha a sladká jemná radost...A skoro se vznáším, opravdu.Jenom se bojím pozvat někoho na návštěvu, protože s úklidem je to teď jaksi horší, Ale jsem ŠŤASTNA a můj syn pak také.Bolí ho, když jsem smutná. Tak tančím kolem žehličky a vysavače a říkám si:ještě chvilku beze mě vydržte,miláčci, teď tančím pro sebe a svého syna.A, kdo by to řek, nálada jednoho člověka ovlivňuje 100 000 dalsich lidi.Takze tancim pro peknej kus republiky. zacala me zlobit klavesnice,nevim,co s tim, tak se na chvilku rozloucim, ale urcite se ozvu.Abych te ale tolik nenapinala:lasku musis probudit ve svem v l a s t n i m s r d i c k u a pak uz tolik nevadi, ze jsou muzi pekny numera. S laskou se budes uz jen smat. Ale chce to odvahu a neni to pro slabochy. Baj,baj, tobe i vsem bolavym a po lasce ziznivym srdcim, se stestim a laskou vas te+d vsechny objimam... M