Ahoj Honzo,

homosexuály taky vynechám, i když mi připadá poněkud podivné, když lidem volajícím po právu na informace o zdravotním stravu partnera, dědění po něm ze zákona atd., se dostane doporučení, ať se jdou tedy léčit. A to v době, kdy odborníci tvrdí, že homosexualitu léčit neumí.

Píšeš:
Podle mě je totiž zárodek něco úplně jiného, je to nový život - úplně nový, unikátní, a i když se pochopitelně bude vyvíjet, tento vývoj už je jaksi definitivně nastartován a (v biologické rovině) předurčen, všechno, co je pro genetický vývoj potřeba, už je v něm obsaženo a nic k tomu nebude přidáno.

Ano, máš pravdu. Všechno, co je pro genetický vývoj potřeba, už přeci vajíčko a spermie dodaly a nic dalšího už k tomu nebude přidáno. Asi jsem natvrdlá, ale mám pocit, že každý jinými slovy píšeme to samé. Myšlenka, na kterou jsi mne přivedl - že vlastně i já jsem jenom vajíčko se spermií - je docela srandovní, ale ono to tak bude. Po stránce fyzické a částečně i psychické jsem ikskrát rozmnožená zárodečná buňka a jestli se nemýlím, tak na této skutečnosti jsou založeny třeba i některé testy v kriminalistice (určování pachatele podle kůže za nehty oběti, vytržených vlasů, výtěru spermatu po znásilnění, rozborů krvavých skvrn na místě činu...).

A zrovna tak souhlasím, že dítě je i součást chlapa. Nikdy jsem netvrdila, že není. Jenže to víš, život je nespravedlivý. Tobě jako chlapovi vadí, že já jako žena ti vůbec nemusím říct, že jsi se stal otcem. Mně by zas mohlo vadit, že chlapova zásluha se omezuje pouze na to příjemné - plození, ale já byla ta, kdo devět měsíců zvracel při každém nepříjemném zápachu (což bylo mimo jné zhruba tak 75% vařených jídel), kdo díky zablokované páteři nemohl chodit, sedět ani ležet, kdo měl každý den bolavé oteklé nohy, o porodu ani nemluvím...

Souhlas otce s interrupcí mi přijde jako pitomost. Tam, kde fungují mezilidské vztahy dobře, se i při nechtěném těhotenství pár dohodne, zda interrupce ano či ne, čili je takový zákon zbytečný. A tam, kde vztahy nefungují, by se dal obejít - takže je taky zbytečný. Co bych dělala, kdybych byla těhotná, dítě nechtěla a vztah s otcem dítěte by byl nevalný? Za prvné bych mu o dítěti vůbec neřekla. A pak už by byla spousta možností, co dál - uplatit jakéhokoli chlapa, aby se přihlásil jako otec a dal souhlas k interrupci. Říct, že otce neznám - byl to takový černovasý Ital na dovolený... Brečet, že otce neznám, protože jsem byla znásilněná, ale styděla se to přiznat... Mimochodem, jak by bylo v zákoně ošetřené, kdyby tedy žena porodila dítě jenom proto, že by si to přál otec dítěte? Měla by nárok na finanční vyrovnání - řekněme jako bolestné či náhrada za snížení společenského uplatnění? V případě svobodné ženy přecházela by povinnost vychovávat dítě na otce? A kdyby se žena s otcem dohodla, že dítě tedy porodí, ale nepřeje si, aby byla uváděna jako matka (v případě otců to možné je), bylo by možné dítěti vystavit rodný list s uvedením otce a matka jako neznámá?

Měj se Sylvie