Díky za milé psaní, to vždycky potěší, i když tolik chvály asi neodpovídá skutečnosti. Temhle příběh není čerstvý, stal se koncem minulého století. Naše Terezka je v současnosti krásné, superzdravé děvče. Ve škole má jedničky, hraje slušně na housle, pěkně maluje a s mámou vyrábí fantastickou keramiku. Těch devět roků, co se na ni denně dívám a říkám si "Tys tu holka třeba nemusela být, ale svět by měl o jednoho šťastného človíčka míň" je takový velikánský dárek pro mě i pro manželku. Já ten článek napsal proto, že jsem potkal pár takových nešťastných rodičů, kterým lékaři sdělili podobnou diagnózu a oni z toho byli zoufalí, jak se říká "na prášky", v manželství to skřípalo a bylo ouvej. Tak jsem si říkal, že nebude špatné, když se kolem toho bude povídat a kdyby to pomohlo třeba jen jedinému člověku, tak už to za to stálo.
Hezký den a velkou rodinu, jak si přejete.
Luboš Nágl