Ahoj Sylvie,
jenom pár poznámek: to, co píšeš o homosexuálech, mi připadá jako pustá demagogie - jestli někdo řekne homosexuálovi požadujícímu informace, ať se jde léčit, tak to asi není normální reakce. Tady ale jde spíš o to, že tebou uváděný příklad (informace, dědění) se netýká zdaleka jen homosexuálů, tady může jít i o sousedy nebo kamarády, navíc jsou to věci už dnes částečně řešitelné (přáním udělit informace určié osobě, dědění - napsat závěť je i jednoduší a rychlejší než uzavírat registrované partnerství) a k jejich definitivnímu vyřešení je daleko jednodušší nahradit např. zákon o péči o zdraví lidu něčím rozumnějším, což už se stejně připravuje, a opakuji, může to vyřešit problém nejen homosexuálů. Myslím, že snahy o registrované partnerství míří k jiným cílům, což ostatně přiznávají i někteří aktivisté. Já nechci homosexuály nutit k léčbě. Ale vydávat homosexuální orientaci za druhou normální sexuální orientaci je prostě nesmyslné, je to ke škodě jak homosexuálů, tak zbytku populace, vyškrtnutí homosexuality z mezinárodní klasifikace nemocí byla záležitost politická, nikoli medicínská, já si prostě myslím, že nikomu nepomůže a žádný problém se nevyřeší tím, že budeme tvrdit že černá je bílá a císař že má nové šaty. Ale dost, opravdu nechci otvrat další nekonečné téma, i když by to bylo jistě zajímavé. A navíc já jsem taky asi občas demagog.
K tvým poznámkám: já taky myslím, že si v podstatě rozumíme. Ale nechápej mé výroky tak, že bych si myslel, že já = spermie + vajíčko. Tam je právě jedna věc navíc - dar života, duše, nebo tak něco.
Dále: nevadí mi, že mi žena nemusí říci, že je těhotná. Každý má možnost zařídit se tak, aby při troše štěstí počal svého potomka se takovou ženou a v takové situaci, že takovéhle varianty prostě odpadnou. A vehementně bych protestoval proti tomu, že chlapova zásluha se omezuje na plození. Dobře, někdy možná, ale lituji takového chlapa. V tom si snad taky rozumíme.
Co se týče tvých výhrad k souhlasu otce, máš úplnou pravdu. Jistě, obejít by to bylo možné mnohým způsobem, jako ostatně každé právní ustanovení. To ale ještě neznamená, že by to nemělo přínos. Vyjádřím se jasně, i když to možná schytám: sliboval bych si od toho ztížení přístupu k potratům. Eventuální přemlouvání otce nebo jiného muže k podpisu souhlasu je zajisté určitou komplikací, která by právě spoustu žen mohla přivést k úvaze, jestli je potrat skutečně takové bezproblémové řešení, které je vždy po ruce, a jestli by celá situace nešla řešit jinak, a třeba už před početím. Dnešní situace přístupu k potratům "podle potřeby" je prostě neúnosná a počet potratů přes významný pokles také. Tady je potřeba udělat z potratů zatím minimálně velmi nestandartní řešení. Každý argumentuje případy postižených, znásilněných, nemocných matek atd. - těch je ale mizivé procento. Drtivá většina potratů je úplně o něčem jiném - o pohodlnosti, nezodpovědnosti, lhostejnosti. Je to zbytečné a surové.
Na závěr pro zpestření ještě příběh jedné mé známé. Přišla počtvrté do jiného stavu, neplánovaně, ve vyšším věku, v situaci, kdy se manželstí už nezadržitelně rozpadalo. Gynekologem byl automaticky jako "rozumné řešení" navržen potrat, žena souhlasila. Tenkrát ještě byly potratové komise, řízení před ní bylo naprosto bez problémů, prostě jasný případ. Tou ženou tak otřásla naprostá lhostejnost komise právě ve vztahu k tomu ještě nenarozenému dítěti, že řekla "chudinko, oni by tě nechali zabít a bylo by jim to úplně jedno". Najednou to celé uviděla jinak. Dítě si nechala, manželství se rozpadlo, se 4 dětmi to nebylo vůbec jednoduché, ale šlo to. Dnes je strašně ráda, že to takhle dopadlo. A o tom to celé je.
Měj se krásně Honza.