Jak to tak čtu, tak asi můžu být ráda, že syn ve škole známkování nemá. Je ve druhé třídě, a zrovna tak - háčky, čárky, i/y, tečky za větou... Kdyby to jejich škola vedla podobně jako školy dětí Magráty a Katky, tak by taky měl samé trojky a čtverky. To by teda byla motivace jak brno:-( obzvlášť poté, co se v předškolním věku projevoval jako lehký nadprůměr...
No, jistotu nemám. Co já vím? Třeba by bylo lepší, kdyby mu hrozila čtverka a on byl i skrzevá to nucen trochu zabrat, brát zodpovědně kontrolu psaní za pomoci právě naučených řad měkkých a tvrdých souhlásek...
Na druhou stranu mám dojem, že dokonale naučená školní látka není to jediné na světě - že je sice dobré směrovat ho k píli a poctivé práci i k přemýšlení o tom, co dělá, ale že neméně důležité je to, že se ve škole nebojí, že tam nemá pocit ohrožení... a z problémů třeba že nemůže pořádně spát a že možnosti vyběhání se ještě stále nejsou ideální... A že pokud vyřešíme toto, že pak snad mu zbyde i víc energie na o něco lepší učení...

Jinak se svěřím. Luboš nikdy neměl valné chuti kreslit. Kromě výtvarných kroužků, ty ho svého času docela bavily. Doma začal kreslit trochu více až poslední asi rok - začalo to jeho potřebou ilustrovat si své "knížky":-) Ale stejně se více soustředí na postavičky lidí, budovy, auta, krajinky... A zvířátkům se vždy zdaleka vyhýbal: nechtěl je kreslit, "protože to neumí" - i přesto, že jsme ho povzbuzovali.
A hejá - koupila jsem předevčírem tuto knihu:



...a co myslíte? Synek si ji nadšeně vzal do školy a v družince vytvořil králíka a lva:-))) No, já vím - možná že osmileté děti kreslí králíky, psy a koně jak na běžícím pásu - ale pro mě je to obrovské vítěžství (poté, co se musím dívat, jak do úkolu např. nakreslí psa co příšerné strašidlo:-)))