Omlouvám se, ale musím vstoupit. Se Zuzanou bohužel nemohu souhlasit. Každé dítě je totiž jiné a nelze takto zevšeobecňovat. Kupříkladu můj syn začal chodit do školky v září, 3 měs. před svými 3. narozeninami. Měla jsem trochu obavy, ale sám mne přesvědčil, že chce za dětmi (je jedináček a bydlíme daleko od rodiny na samotě, má málo možností kontaktů s vrstevníky). Začal chodit do MŠ s tím, že ho budu brát po obědě, neuměla jsem si představit, že by tam zůstal spát. Jenže ejhle, nejen, že malý projevil zájem chodit do školky častěji, než oněch 5 dní (což nešlo, ale šlo mu to vysvětlit), ale po dvou návštěvách mi obrečel, že ostatní děti ve školce spí a on ne. Začal tam tedy spát. Ovšem do času změny zákona... Vysvětlete dítěti, že co šlo, už nejde... Každý odchod ze školky máme s problémy, protože děti tam ještě jsou a on musí domů... A argument, že si žena může přivydělat na poloviční úvazek? Pokud pracuje v oné školce, do které chodí její dítě, možná ano. Bydlí-li ovšem na vesnici a do práce musí dojíždět, kdo ji zaměstná na 2 - 2,5 hod denně? A k čemu, když veškeré vydělané peníze projezdí? Umím si představit třeba učitelku (SŠ - můj případ), která jezdí do školy jeden den v týdnu. Ale na 2 hod. denně? 20 km do města? To asi těžko. Můj názor je podobný, jako jsem už tu někde četla: nejvhodnější by byl daný počet hodin - třeba těch 80 za měsíc, které by si maminka rozdělila dle svých potřeb - 10x8hodin, nebo 4 hod. denně.
Daniela
P.S. Vidíte nějakou logiku v tom, že dítě do 3 let může být ve školce celý den a dítě 3-4 roky ne a po 4. narozkách zas ano? Já tedy ne.