Ono asi hlavně záleží na tom kterém dítěti...
Naše dcera - prvňáček, je schopná si všechno zařídit sama, ale úkoly s ní děláme, protože nás prostě u toho chce mít. Většinou si matiku nebo psaní napíše v družině, ale chce, abychom jí na to doma mrkli a řekli jí, že to má dobře. když tam má chybu, řeknu jí :"Přečti si to po sobě ještě jednou, máš tam chybu." Když jí nenajde, popostrčím. Úkol podepisuju úplně samozřejmě, protože to beru tak, že dávám paní učitelce najevo, že mě zajímá práce dítěte a školy. Že vím, co probírají, příp. co jí jde/nejde.
Jednička v pololetí první třídy pro všechny je možná trochu nespravedlivá, ale rozhodně s ní souhlasím. Přeci jen je to spíš ocenění toho, že vůbec zvládli najet na nový režim, než to, kolik se toho dokázali za ten půlrok naučit. Rozhodně nadělá míň škody v duších premiantů jednička u slabších spolužáků, než kdyby špatná známka u slabších žáků vzala těmto chuť do dalšího učení...