Lidko, ale - nevím, jestli jsem to dost nezdůraznila. Mně nejde o to, že mírnější klasifikaci mají dys děti - to je v naprostým pořádku.
Mně jde o to, že (když budu konkrétní) má Verča ve třídě kluka, kterej prostě úkoly ze zásady nepíše, na školu s prominutím prdí, vůbec není blbej, ale je línej a rodiče ho k tomu nedokopou (nebo nekopou). To je on s těma špatnejma známkama. Vysvědčení měl stejný jako všichni. A od února začínám s verčou zažívat scénky, který do tý doby nebyly vůbec na pořadu dne, ve stylu "mně se ten úkol psát nechce, já ho psát nebudu, proč ho mám psát" a vidím ji, že víc věcí než dřív odflákne.
No taky proč ne, žejo, musela by bejt blbá, kdyby se dál učila stejně jak dřív, když to je stejně jedno.


Já nevím, v tomhle je asi opravdu jedině to slovní hodnocení řešením.
Protože ty známky v první třídě - každej má svůj kus pravdy - špatná známka odradí toho trojkaře, ale stejné známky pro všecky odradí toho, kdo má na víc. Tak potom, pokud se ty známky nezakládaj na realitě, tak je snad radši nedávat.